Blumdogs team

Tak jsem se taky více zapojil do Geocachingu. Když s tím před časem začala bláznit žena, tak mě to zas tak nebralo. Byl jsem spokojen s rolí nosiče a hlídače geopejsků. Čím dál více jsem se ale zapojoval do domácích příprav a na stromy taky lezu já. Rodičové z Vranýho se do lovení taky pořádně opřeli a už nám nějak moc utíkají. Tak jsem dal bývalé "Astulince" na vybranou. Buď se spojíme v tým, nebo si založím vlastní účet. Chvilku to sice zkoušela ukecat, ale už jsme "Blumdogs team".

Tak jsem na nás zvědavej, za chvilku jdeme zkusit lovit první "Wherigo".

Je to řehole...

.

"Záchranný" výlet do Kralovic
7:45 nebo tak nějak zvoní telefon.
"Co děláš?"
"Spal jsem..."
"Potřeboval bych pomoc. XY jela s dětma ze školy do Kralovic a nemá dost peněz na cestu zpátky."
Při propočítávání ceny veřejné dopravy do Kralovic a zpět zapoměla učitelka do rovnice zahrnout jednu nepatrnou, ale o to důležitější proměnnou. Výsledná cena se totiž výrazně liší, když kupujete 23 dospělých jízdenek oproti plánovaným studentským.

Geocaching
Když už jedu tím směrem, tak se stavím u Mariánské Týnice pro kešku s heslem k "CWG hře Po stopách zvěrokruhu". Keška je krásně dostupná, ale člověk si musí dávat pozor. Když jsem zaparkoval na krásné "parkoviště" pár metrů od kešky, tak jsem ani nestihnul vystoupit z auta a už na mě křičel nějakej domorodec, jestli jsem hasič. Tak jsem se na něj usmál a řekl mu, že ne, že jsem tramvaják. Začal pištět jak papiňák pár vteřin před výbuchem, tak jsem raději rychle skočil do auta ujel na klasické parkoviště, které je o necelých 100 metrů dál. Později jsem si samozřejmě všimnul dobře ukrytého zákazu vjezdu.
Po příjezdu na klasické parkoviště jsem ještě chvíli počkal, než domorodec někam zaleze. Najít kešku nebyl problém, ale v půl desátý dopoledne jí bez povšimnutí zalogovat prostě nešlo. Asi nejlepší byl ten traktorista, kterej když zaparkoval na parkovišti pro hasiče a všimnul si mě, tak na to šlápnul takovym způsobem, že traktor málem postavil na zadní. Sotva zmizel, tak se ozval budík, že mam vstávat. Kupodivu jsem měl chuť ho hodit do pole.
Po odjezdu si ze mě trošku udělala legraci ještě navigace. Když si člověk nastaví navigaci bez otáčení a povolí lesní cesty, tak se pak nesmí divit, když už nejede po asfaltu a proti němu se valí stádo splašenejch bajkerů.

Splašenej stěrač
Po návratu z výletu jsem si šel odpočinout do práce. A dnešní tramvajka mě vážně pobavila. Začalo trochu poprchávat, tak jsem si chtěl setřít přední sklo. Zmáčku čudlík na jedno setření a stěrač se zastavil až za cca 3 minuty, kdy už jsem to nevydržel a vypnul jsem celou tramvaj. Když jsem jí znovu zapnul, tak naštěstí zůstal stěrač na svém místě a už se nehejbal do tý doby, než jsme cvik opakovali, protože už nebylo vidět na cestu. Pak se to naštěstí nějak oklepalo na "Košutecké horské dráze" a když jsem dal jedno setření, tak to setřelo 2-30x a pak se to zase samo zstavilo.

A to byl teprve čtvrtek 12.